Sbohem romantiko

Žalman

1. Pomalu slunce usíná, padá za obzor, 
   nikdo v té chvíli nezpívá, zvedá se vítr z hor, 
   pomalým krokem přichází, stříbro na řasách, 
   dvě velký oči od sazí a z nich se dívá strach. 
 
R: Já vím do noci prchá od lidí, 
   romantika holka hezká. 
 
2. Z netopýřího sametu má po kolena plášť, 
   z batůžku zbytky sonetů dává mi pod polštář, 
   pomalu ber si pomalu, opustíš-li mne, 
   nejde žít jak já postaru a den ode dne. 
R: 
 
3. Pomalým krokem loudá se dolů na perón, 
   na věži půlnoc houpá se, nikde žádnej tón, 
   dívá se přitom na tebe učiněnej ráj, 
   kupuje lístek do nebe, říká ti good bye. 
R: 
 
4. K ránu když znovu usínám, padám do hlubin, 
   celou ji tiše objímám, spát s ní ještě smím, 
   pomalu hochu pomalu, jsem holka dezertér, 
   soucitu je tak pomálu, po kousíčkách ber.