Holka z muk

Žalman

1. Ležím na ostrově svítá bohužel, 
   uprostřed oceánu lidských duší, 
   uprostřed oceánu lidských těl, 
   nebe se ptám, kdo je náš spasitel. 

R: Po svíci píšu slavný memoáry, 
   jak jsem si psával kdysi jako kluk, 
   hladovým vrabcům stavím z větví máry, 
   roky marně hledám v lukách holku z muk. 
 
2. Ležím na ostrově s nocí do rána, 
   uprostřed oceánu věčných snílků, 
   uprostřed oceánu propána, 
   najdeme jen stopy od andílků.