Křišťálová

Wanastowi Vjecy

Do srdcí, do slzí
může se vejít láska má.
Po ránu jí to sluší,
má plnou náruč – laskavá.
V korunách lipových
maluje v tónech perleťových.
Vítr se neotočí
tak velká je tvoje láska.

V jeřabinách
probudí se mladá
a v noci spí ve hvězdách.
V rozvalinách
ve vodě ji hledám
navěky zůstává.

Do moří, do pouští
vdechneš to, co nám láska dá.
Vůbec nic nebolí,
ve vlasech sponka ocelová.

V jeřabinách
rudý slunce hledáš
za úsvitu schoulená.
Křišťálová
slza rosou stéká
navěky zůstává.

Věrná, 
zůstává, 
křišťálová
duše zůstává.