Černej koník

Waldemar Matuška

1. Ať smutek, černej koník, dál táhne městem vůz,
   ať nebe deštěm zvoní svý uplakaný blues,
   ať vítr strašne fouká a stromy hrbí hřbet,
   ať vyjeveně kouká na to celej svět.
   
R: Jen ať se plachta klátí ve větru celej den,
   ať srdce slzou platí za každej marnej sen,
   já nepřestanu zpívat, já nepřestanu hrát
   a furt se budu dívat, furt se budu smát.

2. Jak smutek, černej koník, dál táhne městem vůz,
   jak nebe deštěm zvoní svý uplakaný blues,
   jak vítr strašne fouká a stromy hrbí hřbet,
   jak vyjeveně kouká na to celej svět.

R: Jen ať se plachta klátí ve větru celej den,
   ať srdce slzou platí za promarněnej sen,
   já postavím se na zem jak starej rovnej strom,
   a pochopím vše rázem, proč teď přijde hrom.

   Já postavím se na zem jak starej rovnej strom,
   a pochopím vše rázem, proč musí přijít hrom.
   Aby to, co je matný, co poztrácelo lesk,
   nebylo už tak špatný, musí přijít blesk!