Montgomery

Wabi Daněk

Déšť ti, holka, smáčel vlasy, 
z tvých očí zbyl prázdný kruh, 
kde jsou zbytky tvojí krásy, 
to ví dneska snad jen Bůh. 
 
R: Z celé jižní eskadrony 
   nezbyl ani jeden muž. 
   V Montgomery bijou zvony, 
   déšť ti smejvá ze rtů rúž. 
 
Na kopečku v prachu cesty, 
leží i tvůj generál, 
v ruce šátek od nevěsty, 
ale ruka leží dál. 
 
R: 
 
Tvář má zšedivělou strachem, 
zbylo v ní pár těžkejch chvil, 
proužek krve stéká prachem, 
déšť mu slepil vlas jak jíl. 
 
R: 
 
Déšť ti šeptá jeho jméno, 
šeptá ho i listoví, 
lásku měl rád víc než život, 
to ti nikdy nepoví. 
 
R: