Stále šťastné údolí

Václav Neckář

Ty jsi byla stále šťastné údolí
tobě pořád zářil v očích smích
já věděl že mé rány přebolí
jak jen se dotknu dlaní tvých

Když tě viděl táta řek´ mi vzápětí:
ta se umí vážně hezky smát
ten úsměv vypůjčený od dětí
mě vítal v týdnu sedmkrát

R: Když jsem tě neviděl pak dlouhou řadu dní
   žil jsem jak trosečník ,nic víc
   pak přišel lístek,pozdrav poštou polední
   a já už nemoh dál
   větrem jsem se stal
   jenž ti letí říct:

Ty jsi moje stále šťastné údolí
do něhož se z dálek vracím rád
tvůj úsměv léčí mě i chlácholí
v něm vidím důvod proč se smát

R: Teď máš už vrásek pár a ztrácíš dětskou tvář
   o kalných vodách víš už víc
   však přesto schováváš si úsměv pod polštář
   a ten jak sladkou číš
   dál mi nabízíš

R. Teď máš už vrásek pár a táta není živ
   kdo za něj ocení tvou líc?
   vždyť ty jak léta jdou,jsi stejná jako dřív
   i já jsem stejně mlád
   větrem chci se stát
   jenž ti letí říct :

Vedle tebe skálu v písek rozdrolím
zapomenu trápit se i bát
jen zůstaň stále šťastným údolím
kam já se z dálek vracím rád