Nenávratná

Tomáš Klus

Z výkladních skřiní půvab manekýn, 
můj výlet do bezčasí, 
jsem jistě jiný, jsem teď kdekým, 
oběť nevědomé krásy, 
asi ne na pohled, ale na dotek beztvarý. 

Bez tváře cizoty vzdálen,
na své neznačené trase, 
jsa vystrašen šepotem úst, 
co zdály se bezhlasé, 
chci z tvých průsvitných dlaní zase  pít.  

R: A z cizích veršů pak skládám věty, 
   z labutích per peruť pro let mimo světy, 
   spíš-li  sním, sním-li  spíš. 

Být blíž a schopen odpustit, 
pod víčky mít skrýš, 
držet se a nepustit jako stalo se to,
když jsme mlčením křičeli a sváděli se k pláči. 

Stačí místo slov jen vzplanutí, 
ta poezie citu, 
a krajina je bez hnutí, 
jen tvá melodie zní tu, 
příběh bohéma a poety přitom 
jen já a tam ty. 

2x R...

Už vím že pod polštář ukrýváš 
vzkazy psané spánkem, 
v koupelně za zrcadlo
svou vůni s heřmánkem, 
tak dobře znám poměry ztrát z obou stran.

Barvami slov jen přikrášluješ 
pravdu ve vzduchoprázdnu, 
zkoušíš předejít pádu 
zadumán sám si zůstaň - srabe! 

2x R...