Hlohy

Zdeněk Svěrák, Jaroslav Uhlíř

1. Když kvetou hlohy,
   mám k básním vlohy,
   já dám si kávu
   a z rukávu
   sypu rýmů celé stohy.
   Napíšu křída
   a hned se přidá
   například vida
   nebo slída,
   hlídá, bída, Lída, snídá.
   
R: Jsem básník sezónní.
   Když hlohy nevoní,
   všechny mé múzy lehnou.
   Já nejsem naštvaný,
   vždyť s mnoha občany
   ty ani hlohy nehnou.
   
2. Když hlohy zvadnou,
   básnické střevo
   se nějak ucpe
   a já nejsem štond
   vám napsat ani řádku.
   Já dám si kávu
   a ono furt nic,
   tak si dám druhou,
   ale nejde mi to, nejde mi to,
   nejde.
   
R: +
   nehnou, nehnou.