Mumie

Slávek Janoušek

*: Tak už je to tady, kůže se mi scvrkává,
   divné skvrny kolem brady a neustálá únava,
   tam, co se nosí řády, mě často píchává,
   no prostě dohromady: žádná sláva.
1. Cítím, jak vysychám
   mezi čtyřmi betonovými stěnami,
   já vím, že nejsem sám,
   ve vchodě jsem se o tom bavil s našimi ženami.
   Jedna na ukázku odhalila svoji pleť,
   řekla:"Tady tuhle vrásku, tu tam mám až teď,
   ve 100+1 na obrázku jsem viděla mumii,
   jen ti, co včas nasadí pleťovou masku, jenom ti přežijí."
   Náš konec stejně nebude jiný,
   stačí projít hrobku s kapucíny.
R: Tam stojí:
   To, co jste teď vy, byli jsme i my,
   to, co jsme teď my, budete i vy - vysušení.

2. Cítím, jak vysychám,
   na duši kraba, srdce z betonu,
   já vím, že nejsem sám,
   v mém okolí ztvrdlo kdekomu.
   Co kdybychom jednou na ukázku odhalili svoji tvář,
   odložili masku vedle na polštář,
   kolik by tu zbylo z nás okoralých mumií,
   jen ti, co vsadí na lásku, jenom ti přežijí.
   Malicherná vítězství prohry a viny,
   stačí projít hrobku s kapucíny.
R: Tam stojí:
   [: To, co jste teď vy, byli jsme i my,
      to, co jsme teď my, budete i vy :] - vysušení.

3. Cítím, jak ožívám,
   oheň a růže, když se tvé kůže dotýkám,
   oheň a růže, když se tvé kůže dotýkám ...