Zůstali jsme doma

Samson, Redl, Janoušek

1. Sto barevnejch slov  nám na cestu svítí,
   sto barevnejch vět   a lákavej cíl,
   prej až celej svět  sám za nos se chytí,
   to pak nejpozději hned svůj dostanem díl.

R: Škoda slov, je jich víc nežli na nebi hvězd,
   co je zdí, co je ploch, smutnejch pomníků slov,
   zatím nám na záda prší a nespraví střechu a krov
   sto barevnejch slov, sto barevnejch slov.


2. Sto darebných slov se mi na jazyk vtírá,
   marně odvahu sbírám, když nevím, jak říct,
   že můj havraní strach, strach o kousek sýra
   byl větší než stud, že jsem neřekl nic.

R: Ale věř, že bych rád aspoň pro tebe lhal
   zelenou, růžovou, jak to fajn bude dál,
   voňavý opiát, abys klidněji spal,
   prší a venku se setmělo a nechce se ven do ulic,
   doma nás zůstalo víc, doma je nás zas víc.


3. Tolik velikých slov jsi za ta staletí zažil,
   tolik zmarněných let, tolik zbytečných chyb,
   a jen vysoký plot náš tichý zpěv stráží,
   že tu chceme mít svět, co zpívá nahlas a líp.

R: Co je nás, nás je víc nežli na nebi hvězd,
   a co je zdí, co je lží i třeba uprostřed měst,
   jediným znamením je tvoje čest,
   za krk nám krvavě prší, podej mi ruku teď hned,
   je jen jediný svět, je jen jediný svět.