Zrcadla

Poupata

   pouliční šeď utonulá v moři anonymních tváří,
   s pocuchanou vírou, jak Magdaléna Máří, 
   špičkou boty lehounce ten chmurný obraz světa roztříštím.

   mezi ošklivostí slov a krásou labutí. 
   Kdo hledá souvislost mezi důvěrou a vírou,
   narodil se v prázdném století.

2. Do větru jdou slova plná přání.
   Není vůbec snadné hledat stejnou řeč
   S večerem, když člověk cítí osamělost
   Nemusí hned s lahví hrát si na dospělost
   Spočítej si hvězdy a hned se najde cesta kudy dál

R: Kdo zkouší...

3. Na cestu  nám ještě slunce svítí
   Proč si lámat hlavu se ztrátou iluzí
   Najdeme-li v sobě i pro druhé chvilku
   Neskončila ještě doba romantických snílků
   Znovu s moudrou hloupostí vracíme se zpátky do lesů

R: Kdo zkouší...