Zimní pozdravy

Poupata

1. Zase přilétají vrány a padá první sníh,
   kdesi u nebezké brány já slyším větru smích,
   šedý mráz svým mečem květiny zkosil,
   jeho hlas už všechna jezera zasklil,
   krajinou zní kopyt dunění,
       D#dim       Emi   A             G D(-)
   to Martin na koni po roce přijel k nám.

2. Pod zpola zataženým nebem se tíseň rozlévá
   a pole zapadané sněhem své vrásky ukrývá,
   kousek dál jsem stála do setmění,
   večer zněl stříbrným zvoněním,
   to jen vítr na rampouchy hrál,
   v mé duši zanechal zimní pozdravy.
R: Vrány letí krajinou jako posel krutých časů,
   jako stádo, které pastýř opustil,
   saně s bílou královnou zvolna ničí tichou krásu,
   kterou malíř podzim nakreslil,
   komu z nás se v těchto chvílích ztrácí hlas
   a kdo tančí po bílých parketách,
   komu štěstí říká "pane", i kdo patříš mezi zvané,
   do každého vchází zimní čas.

3. Do sněhu někdo napsal zprávu, odkud šel a kam,
   dlaně schovám do rukávu a tiše postrádám
   ptačí smích, který led by rozehřál,
   v očích mých svět by hned pookřál,
   zatím v dálce se stmívá horizont
   a noční Orion mi z nebe zamává.
R: + do každého vchází zimní čas.
*: Zase přilétají vrány a padá první sníh ...