Toulavý boty

Poupata

1. Každý den dál a dál, vprostřed cesty jako král
   chodil tulák, boty starý na nohou,
   ať byl déšť, ať byl déšť nebo mráz, nebo mráz,
   chodil po těch cestách zas,
   cílem byl mu obzor střetlý s oblohou.

R: Jeho jméno bylo známý, byl prý přítel mojí mámy,
   a když hrál a zpíval, hlas byl slyšet na několik mil,
   když byl s námi, jen se smál, se mnou si na tuláka hrál,
   já bych dal, co mám, za vrácení těch chvil.

2. V jeden krásný letní čas přijít domů měl k nám zas,
   avšak celé léto nikdo nepřišel,
   a pak pošťák, a pak pošťák přijel k nám, přijel k nám,
   černý dopis předal nám,
   a v něm bylo psáno: já rád jsem vás měl.
R:

3. Máma s pláčem řekla mi: už nepřijde za námi,
   byl to otec tvůj a hodně rád tě měl,
   od tý doby, od tý doby touhu mám, touhu mám
   po horách se toulat sám,
   boty toulavý jak táta mít bych chtěl.