Samotář

Poupata

1. Každý ráno chodí sám, cestu společnou s ním mám,
   jenom matně vnímá ruch těch všedních dní,
   v očích nosí dálky cest, jimi nechává se vést,
   chodí tiše, jako když o něčem sní.
R: V pátek vlak mu zahouká, kytaru z pouzdra vysouká,
   po vagónu zpěv zní při dunění kol,
   když vlak náhle zastaví, mysl dálce nastaví,
   odhodlán jít třeba na severní pól.

2. Nebe modrý nad hlavou, v ruce tornu toulavou,
   boty starý šlapou prachem lesních cest,
   osada ho uvítá, když už šerem prosvítá
   první hvězda, která dělá nocím křest.
R:

3. Ráno slunce ozáří jeho úsměv na tváři,
   celý den jak dítě dovede si hrát,
   když pak oheň zahoří, do spánku se ponoří,
   v neděli už zase na cestu se dá.
R:

4. Každý ráno chodí sám, cestu společnou s ním mám,
   dnes už vím, o čem tak asi pořád sní ...