Malá mořská

Poupata

1. Tak tichá je láska za svítání,
   kdy vzdychá jen rozespalá zem,
   blázen, ten kdo se lásce brání,
   snad slyší, jak dýchá jeho sen.

R: Přeplul bys sám lodí přes oceán,
   vyšplhal výš k oblakům,
   zkus vzít do dlaní svůj sen za svítání,
   poslat jej spát do mraků.

2. Lásko, snad nejsi jenom zdání,
   písní všech rozehraných strun,
   sochou, jíž zástupy se klaní,
   jedním z těch nekonečných dnů.

R: Přepluješ sám lodí přes oceán,
   vyšplháš výš k oblakům,
   vem do dlaní svůj sen za svítání,
   pošli jej spát do mraků.