Letní

Poupata

1. Nemohl jsem v noci usnout, možná jsem se hodně snažil
   nebo pod hlavou mě příliš tlačil snář
   A bylo pod peřinou jako v kleci a pyžamo jak z drátů tkané,
   spánek dávno neříkal mi pane, když úsvit pohladil mou tvář

2. Snídala jsem černou kávu a nevěřila vlastním očím,
   z kalendáře na mě červen zamával
   Přistoupil až k mému stolu, zeptal se mě zda smí prosit,
   možná měla jsem jen tenhle pocit, že mě o tanec při létu požádal

*: Do posledních řádků odkládám své starosti,
   zimou sbírané se zdají přehnané
   Sousedovic kocour také pozbyl vážnosti,
   v trávě ustlané, létem hýčkané

R: Za slunečných dní,
   za pár probdělých letních nocí můžem prožít
   to, o čem si necháváme zdát
   A do všech nových rán
   probouzet se s věčnou touhou hledat lásky
   na pár chvil a slibům nedostát

3. Žijem v době smutných písní, v trapném tichu restaurací,
   kde polámaných pivních tácků přibývá
   Jenom léto, když se vrací, druhou mízu lidem dává
   je to pohlazení pro naše záda, malé bolesti jak náplast přikrývá

*: Proto každé ráno vstávám s novou nadějí,
   že ta chvíle je zas o pár kroků blíž
   Stane se, že všední dny nám příliš nepřejí,
   tak proč nepovíš, že to s létem zvládnem spíš

R: Za slunečných dní...