To vadí (Obladi, Oblada)

Petr Spálený

1. Nejlíp se máš, dokud ležíš v kočárku,
   to se život nejvíc usmívá,
   později holka s mašlí sní ti polárku
   a začneš chápat, jak to v světě chodívá.
   
R: To vadí, to vadí, že ta láska ráda nohy podráží,
   to vadí, to vadí, že ta láska tíží víc než závaží.
   
2. V parku ti pak bere věci na hraní,
   všichni se tý holky zastanou,
   když ji zbiješ, musíš dělat pokání,
   a začneš chápat věčnou pravdu nepsanou.
   
R: To vadí...

*: Ty marně čekáš potají svůj den,
   čeká tě osud lokají, ta věčná služba jedný z žen.
   
3. Pak ta holka jednou mašli vymění
   za paruku v barvě havraní
   a ty z toho jako socha zkameníš
   a začneš chápat, že to láskou zavání.
   
R: To vadí...

4. Začneš toužit po svým modrým kočárku,
   když ti holka s jiným uniká,
   zkusíš hledat štěstí v plném pohárku
   a začneš chápat, že se marně neříká.
   
R: To vadí...