Podkova

Petr Lutka

1. V sádře hlavu mám, proč, teď svěřím vám,
   podkova, prý pro štěstí, spadla a, to neštěstí,
   já pod ní právě stál.

2. Hlava bolavá, trochu děravá,
   v sádře celá zalitá, neholená, nemytá,
   je zlá a taky nezdárná.
R: Jak železo udeřilo, tak v ní něco přeskočilo,
   že se zcela vykouřilo jméno dívky mé,
   ať ji trápím sebevíce, mlčí jako zpovědnice,
   vzpomenout si ne a ne a ne.

3. Se srdcem raněným, mozkem zazděným
   střídám města ulice a každé pěkné mladice
   se ptám, zda jsem její elegán.
R: "Mohl byste jím snad býti, musíme to promysliti,
   to byste však nesměl míti hlavu sádrovou,
   můj chlapec má hnědé vlasy, černé oči plné krásy,
   a vy jenom kouli gypsovou."

4. Teďka, když to vím, závěr učiním:
   na podkovu, šťastnou věc, věří jenom pitomec
   jak já, jak byl já, jak já, jak já.