Interpunkce

Petr Lutka

1. V čarovné říši interpunkce zlatý mír pochovávají,
   čárka a tečka ze své funkce středníkům-trubcům spílají,
   hned vytváří se ve mžiku   svaz k potírání středníků.

2. Kdo uhýbá však z politiky, jsou, jako vždycky, otazníky,
   kol středníků, jež hořce lkají, hned závorky se zavírají,
   a nadto, takto lapeny, jsou u uvozovkách drženy.

3. A, šupky-hupky, mínus zde je a ze života odečte je,
   v úžasu zří na nebožtíky zpět vrátivší se otazníky,
   však běda, nová bitva tu je, pomlčka čárku atakuje.
R: Protne jí krk jak zabiják,    takže ta hned a právě tak,
   jak jeho k smrti ubili, co středník padne po chvíli.

4. Tiše teď nesou ke hřbitovu druh ten i onen k jejich rovu,
   co zbylo z pomlk hroznou tíží, mlčky se v černém vzadu plíží,
   vykřičník teď má nad hrobem, dvojtečka dělá mládenečka,
   pak v obyčejném tvaru svém     těžce jdou nazpět čárka, tečka.