Ten chlap má koňskou náturu

Pacifik

1. Jednou na cestě prokletý mně jak v minulým století
   zastavil tam uprostřed všech hrůz
   koňmi tažený rachotivý vůz,
   kočí měl klobouk do týla, byl strnulý jak mohyla
   a na kozlík mě k sobě klidně zval,
   měl zločinecký obočí, jen pohlédnout mi do očí
   jako by se znenadání bál.
R: Ten chlap má koňskou náturu, dál drkotá náš vůz,
   je nebe plný purpuru a kola hrají blues,
   má ve znamení podkovu a trochu drsnej styl,
   buďto mu oči vyklovu, nebo chtěla bych, aby se mnou žil,
   aby se mnou žil.

2. Ve městě když mi sbohem dal, na voze rakev urovnal
   a mně přestalo strachy srdce bít,
   kopyta koní slyším ještě znít,
   pak půlnoc věže odbily a ticho bylo za chvíli
   černej kocour přeběh' náměstí,
   ať byl to třeba ďábel sám, já účty s ním si vyrovnám
   a počkám znovu na tom rozcestí.
R: