Růže

Nezmaři

capo II 
1. Z prošlých bran mám ztvrdlou kůži, z pokání mám ztichlý hlas, 
   usínám, na prsou růži, kráčím tam, kam poutník Čas, 
   v myšlenkách se potká s pýchou a úctu obcházel, 
   poznání, den ze dne vzrůstej, varuj nás všech příštích zel. 

2. Z písní znám, že lidé selžou, v očích strach a příkoří, 
   zabíjí své vlastní stíny, v touze mít jdou pokořit, 
   lhostejní jsou k trnům zvůle, když lásku potřísní, 
   poselstvím být, čistým štítem, modlitbou, jak přežít s ní. 

3. Každý z nás se z bídy schoulí k výmluvám a ústupkům, 
   poskládá si vůli z boulí, sladí styl a faleš strun, 
   [: každý z nás už cítil lítost a sílu smíření, 
      hledat ráj je lidský úděl, víra v něj nás nezmění. :]