Řeka

Nezmaři

1. Zase dál jako dřív,  to vážně se nedá,
   koho z vás zajímá,   co tak bídně se hledá,
   jak jen mám v klidu říct, že jsem dávno svá,
   podobných na tisíc jen se dívá.

2. Ani já nechci víc, zase tím, kdo jen platí,
   u dveří postávám, jako stín se pak ztratím,
   pramení v žilách mých řeka pálivá
   a svůj žár po nocích těžko skrývám.

3. Přibitá na polštář, do očí světlo bodá,
   napořád v zajetí, než mi klíč někdo podá,
   odejít po špičkách, dokud mám chuť vstát,
   zanechám na stěnách otisk dlaní.