Příště beze slov

Nezmaři

1. Od jisté chvíle jsem nejistotou v chůzi víc než těžká,
   dva hebké tóny už neslyší láska v nás,
   neznělé tóny bloudí nocí po stěnách, kdo by je hrál,
   není to jisté, že koncert se dává jen ve dvou flétnách,
   a je to stejné - zase říkáš: nech mě spát.

2. Představy spřádají dny, které bývají neskutečné,
   a mně se zdává, že jeden sen splnit se má,
   stačí se dotknout jak pavučinou, je to vyjímečné
   a mám tu žízeň, co je plná vláhy, když nechci se vzdát,
   a je to stejné, zas mě spánkem probouzíš.

3. Chci se ti líbit, chci spolykat lítost, je na mých víčkách,
   kolik je lásky a naděje v pláči, už víš,
   a chci mít trému, chci vrátit se zpátky, chci teď jedenkrát,
   pak zmizí trýzeň, rty zbavené žízně snad budou chtít spát,
   a je to stejné, zase vstávám s bolestí,
   a je to stejné, zase snídám s bolestí ...