I básníci to maj´ těžký

Nezmaři

Předehra:
 
Múza  má  milenka dívá se na mě z patra 
nastavím  polibkům své vrásky na čele 
básníkům zneuznaným pro ni tvrdnou játra 
a žhavé noci mění v chladné postele 
 
Už jsem jí objímal a něžně hladil křídla
potají těšil se na její první vzdech    
lehce se vznášela jak na bublině z mýdla 
a já bych pro ni věčně zadržoval dech 
 
R: 3/4 
Já  všechno  rozdala už nemám z čeho dávat 
jsem lehká múza proto ráda dávám  všem 
na tebe nezbylo nač si s tím hlavu lámat 
ty máš své básně- pro mě za mě čert tě vem 
 
V hlavě se zatmělo já nevěřil svým uším
kvůli své múze klidně přestal bych i pít 
za malou inspiraci upsal bych jí duši
nezbývá než ji na dně sklenic utopit 
 
R: 
 
To mě fakt sebralo to neměla mi říkat
po nocích nebudu už nikdy verše psát 
a hlavně s muzikanty přestanu se stýkat
až bude rozdávat chci v první řadě stát