Duch

Nezmaři

1. Když se mi zdá, že si málo věřím
   a význam slov se z vět vylévá,
   procházím park s fontánou až k věži
   zvednout své já.

2. Na půdě mám starou skříň a postel,
   chodím se ptát tajemství z těch let,
   poslouchat hlas, už je čas jen ustel,
   straším jen zlé.
R: Šel jsi spát  úúú, počítat kolik je hvězd,
   dlouho spát  úúú, s vlnou si beránky plést.

3. V té výšce jsem k tobě blíž o pár vteřin,
   zkouším tě zábst v prstech u nohou,
   proč žádné dny, co nás hřály z peřin,
   vrátit se nemohou.
R:

4. Na první z hvězd, co ji soumrak chytil,
   díváš se k nám jejím pohledem,
   když se tvůj světzastavil a zřítil,
   můj zůstal nesveden.
R: