Blázen za komínem

Nezmaři

1. Asi na tom záleží, vím, kdy neuhýbám,
   trochu jako závaží hluchá místa jsou,
   na každičkým nádraží slepá kolej bývá,
   ani stromy v alejích svým stínem nepohnou.
R: A já, blázen, potají sedám za komínem
   s temnou nocí na dlani tichu naslouchám,
   a když všichni rozdají to, co se léčí vínem,
   každé další vítězství splácí mlčením.

2. Na cukrových homolích málo místa zbývá,
   zablýsknutí prstenů zítřkům nepřidá,
   zamlžené okolí a sníh, co všechno skrývá,
   zůstat nebo odejít, sen hodit plamenům.
R:
*: Nataženým budíkům hodně síly schází,
   do děravých okapů dráty naráží.
R: + a když všichni rozdají to, co se léčí vínem,
     každé další vítězství splácí mlčením ...