Mezitim

Mezitím

1. Bylo ráno jen z šedivejch mračen
   já se cítil jak raněný ptáče
   samá krev, bez křídel a hrozně sám.
   Den se táhnul, jak smuteční páska
   to se stává, když bortí se láska
   všechno kolem bludnej kruh připomíná.
   A pak jsem slyšel, jak z pohádky zvony
   partu kluků a kytary tóny.
   Přisedni k nám, jeden z nich mi povídá.

R: No tak zpívej, když teče ti pláč
   věčný trable a smůlu jen máš
   žádný esa, jak hazardní hráč
   další hru prohráváš.
   Co na tom, že ti neladí hlas
   zpíváš srdcem, v tom tisíc je krás
   smejváš z duše svůj staletej strach
   jseš jako z tónů hvězdnej prach
   tulák po hvězdách.

2. Dnes už vím, že nebyl to zázrak
   parta kluků, co přišli mi zahrát
   člověk k člověku se takhle zachová.
   Každej z nás má nějakej  svízel
   černý ráno, kdy radši by zmizel
   potom hledá někde v nás tónů pár.
   Starý banjo, jež má rezavý struny
   partu kluků, co basa jim duní.
   Potom řekneš: smůlo věčná, čert tě vzal.
R: