Jestřábí žena

Mezitím

Máš na očích větrný závoj, sám na cestách věčně mě hledáš.
Pán svítání s podivnou písní, proč mě probouzí, když svou kytaru zvedáš.
Na každý struně krůpěj krve, běžím ti naproti
a v ranních mracích se mi ztrácíš.
Z mlhy utkaná jsem jenom motýl, sedám ti do dlaně a dlaň se
zavírá, já po stý umírám.

R: Říkaš, že se sem vrátíš, možná nikdy, možná že brzy,
   ještě jednou do kytar sáhnem, ze strun padají slzy.
   Noc a den, noc a den, noc a den, marně hledají
   noc a den, noc a den, kdy se setkají,
   milenci prokletí, věčně se trápí,
   když jeden odchází, druhý se vrátí.


Pláč na řasách, princezna nocí, déšť v ulicích, víčka se chvějí.
Pán svítání, marně tě hledá, proč jen umírám, když struny mu znějí.
Na každý struně krůpěj krve,  běžím ti naproti a v ranních mracích
se mi ztrácíš.
Z mlhy utkaná jsem jenom motýl, sedám ti do dlaně a dlaň se zavírá,
já po stý umírám.

R: