Íkaros

Mezitím

Písek  pálí do nohou
v prachu  cest a žáru poledním
mít tak  křídla a letět výš.
Kolik  touhy  létání
kolik  pádů bolestných
ještě  pivo, dám si  pivo a pak  poletím.

R: A nevnímám pokřivený ruce pradávných proroků
   jak píšou  krví na pergamen.
   Ten, kdo  křídla z vosku  má, už nedoletí.
   A tak  hledám sebe sám, v kamenech,
   stromů  stoletých se  ptám.
   Nikdo  neodpoví, oči  slepých vidí víc.

Srdce v šátku svázaný
v oběť bohům předkládám,
ještě buší, chce letět výš.
Očím sluncem spáleným
další sklenku nalévám
ještě pivo, dám si pivo a pak poletím.

R: