Prázdná monstrance

Martin Maxa

1. Chtěla jsi to mít, tak to máš.Tiše odcházím z forbíny.
   V černý kapuci skrývám tvář s cejchem kacířů bez viny.
   Dvě ruce zkřížený v zátylku, chlápek, co mu dech nestačí.
   Dávno ohnivou čtverylku s ďáblem po nocích netančím.

R: Málo platný lásko, je to vážně bída, ten můj zářivý žaket na míru 
   už se neblýská jako dřív a křídla už jen závidím motýlům. 
   Už pár let po nocích, bez nadsázky, jenom vířím v domě vzduchoprázdno 
   záplatovaným křídlem vážky a slova váznou. 
   Jen proto, že mi svět-bez urážky, místo vína servíruje splašky 
   a v noci leda mráz o podrážky zazvoní.


2. Máš cos chtěla mít, žádnej strach, můzy na mě už neletí, 
   léta obracím jenom prach kdesi v útrobách paměti. 
   A jen zřídka vyorám do tance noty neklidný jako rtuť. 
   Zbytky hostijí z monstrance, co mi na chvíli spraví chuť.

R: Málo platný lásko...

...Zazvoní.  Zazvoní.  Zazvoní. Zazvoní   Zazvoní.