Zimní

Máci

1. V očích řežou ostrý šponky větru,
   k televizím usadil se svět,
   kámoš sirkou zapálil si Petru,
   sníh, co ráno napad', dávno zhněd'.
R: Na lukách, na polích leží umazanej sníh,
   navečer, po nocích, co je a co není hřích,
   hlučná banda tichejch bláznů cestou v nočním liduprázdnu
   po kolena v závějích.

2. Půlnoc je jen deset kilometrů,
   místo, kam se ničím nedá jet,
   cítím teplo vlněnýho svetru,
   hřeje, jako bych si ho sám plet'.
R: