Zbylo pár starých přátel

Máci

1. Zase jeden den,       slunce sešlo do přízemí,
   přes prach za oknem         bílou hlavu zlatí,
   úsměv po mandlích        se u kalendáře ztrácí,
   statistika dnů v žití minulých.
R: Zbylo pár starých přátel z dávno prošlých let,
   čas malíř, v obličeji obraz stáří,
   čelo je přeorané pole, vrásek změť,
   ukáže, že se blíží září,
   oheň se z oka ztratil, prázdnota a šeď,
   zdalipak touhy došly naplnění,
   v parcích a po hospodách zkouší svou paměť,
   mluví, a přece jsou jak němí.

2. Na Nový rok pár přání, co už nepohladí,
   kolik je kdo stár, v duchu spočítá,
   vnuků pět či šest a bůhví, kde jsou mladí,
   pár fotek zežloutlých, s tím nostalgický stesk.
R: