Vyznání

Máci

1. První vydání bylo blond, ještě neotřelé, jak se říká,
   když to s knihou srovnám, můžu říci, že tak,
   jak když čerň tiskařská voní,
   jako když literární fond podpořil začátečníka,
   váhání zákazníka: pardon,
   já jsem přišel pro jinou, ne pro ni,
   stejně tak má půvab svůj první "smím prosit"
   a neuměle nalíčené obočí.
R: Jsi jak ta nejkrásnější knížka, kterou jsem kdy přečet',
   klenot, kterému nic nechybí,
   každý kritik rád by recenze psal
   na takové dílko, hned se zalíbí,
   každou knížku někdo napsal, a tomu pak patří
   sláva za to, že ho múza políbí,
   u knih má to tak být, ale u dívky říct můžu,
   že mi autor vůbec nechybí.

2. Druhý vydání, zlatej věk, mladá kráska, to lehce se pozná,
   šaty - motýlí háv, hlavu pyšně jak páv,
   úspěchy, a každý hned se otočí,
   taky v básni je třetí zpěv, autor zkušený světu se dozná
   ze své lásky, kdopak pozná,
   co je pocit a co rutina, co počít,
   z pultů sbírka mizí, slavné jméno stačí,
   v tomhle se však knížka s ženou liší.
R: + u knih má to tak být, ale u dívky říct můžu,
     že mi autor vůbec nechybí ...