Moc vyhlížíme vzhůru

Máci

*1: Čím to, zdá se mi, i když žijem na zemi,
    s hlavou zdviženou moc vyhlížíme vzhůru.
*2: Když letní klekání nás pozve do strání,
    svoje štěstí ryjem na stromovou kůru.
1. Oklamáni lidmi bez citu,
   které nezajímá, že jsi tu,
   a pro vlastní hloupost všechno kolem boří,
   doufat chce se nám, že na Zemi
   zbyde něco víc než kameny
   nebo pouště, nad kterými slunce hoří,
   pouště, nad kterými slunce hoří.
R: Kam jdou ty davy uspěchaný, kam jdou na cesty nepoznaný,
   kam jdou, kde čas ztrácí,
   svůj sen o výšce nad oblaky měl ten, kdo jako dítě taky
   sám chtěl výš než ptáci.

2. Uzavřeni v městech po léta
   od míst, z nichž jsme rostli do světa,
   našim dětem někde na dně duše schází,
   když se v noci budí z polosnu,
   námi směrovány do kosmu,
   povídání babek o vodnících z mlází,
   povídání o vodnících z mlází.
R: Kam jdou ty davy uspěchaný, kam jdou na cesty nepoznaný,
   kam jdou, kde čas ztrácí,
   zas výš, a zatím tady dole, kde jsou louky, lesy, pole,
   tím hůř své dluhy splácí.

3.=2.
*1: