Probuzení

Ladislav Straka

1. Pro slabší nervy nebylo to málo,
   co se mi na dnešek v noci zdálo,
   a když mi došlo, že to nebyl sen,
   někde jsem asi udělal botu,
   ještě před koupelí ve svém potu,
   no žádná pohádka � la Andersen.
   Po probuzení vidím k svému děsu,
   že jsem nepřišel sám domů z plesu,
   tady už neplatí žádné kdyby,
   v tom snu padaly manželské sliby
   a bůhví, co ještě bylo na přetřesu.

2. Co vedle mě leží, nevypadá mladě,
   cvičila už na Strahově v první řadě,
   když se tam ještě slétali Sokoli,
   její hruď má parametry Solné pláně,
   můj výraz králíka po první ráně
   neúspěšně s šokem zápolí.
   Protírám si nevěřícně zraky,
   potom obzor zahalují mraky,
   tohle je předem prohraná sázka,
   z mužatky těžko se dělá kráska,
   jseš, osude, lempl - a já taky.

3. Dnes už ji nazývám svojí milou,
   získala si mě osobnosti silou,
   má jiskru, co oheň zapálí,
   za pomoci otcova pásku
   vyznávám jí ochotně lásku,
   s optimismem hledím do dáli.
   Budoucnost se nejeví tak černá,
   to je pro mě hlavní mince berná:
   trvanlivé jsem koupil zboží,
   žena s tváří zvoníka od Matky Boží
   [: bude aspoň zaručeně věrná. :]