Revizorka

Jiří Dědeček

1. Vlezu takhle v Hloubětíně, zhruba v době ranní špičky,
   do přijedší tramvaje,
   kolem lidí jako v Číně, zas mi davy drtí cvičky,
   avšak: cosi nehraje.

2. Mezi fackami a klením čtu si zprávy v tisku denním,
   nic hrozného netuše,
   sloh přítele novináře hřeje srdce, barví tváře,
   mír mi vlévá do duše.

R: Vozem však se plíží tiše malá, hnědá, tváře divé,
   malá, hnědá, tváře divé, pod plachetkou osoba,
   o berličce, hnáty křivé, reviduje všecko živé,
   reviduje všecko živé, hlas - vichřice podoba.

3. Chvíli myslím na Gogola, chvíli zase na Erbena,
   ale marně - je to tu,
   polednice, stará škola, očividně potěšená,
   vyžaduje pokutu.
   
4. Šaramantní revizorka, tepláčky a pláštík z norka,
   jedním slovem - elita,
   cestující na svých místech, šťastní, že maj' vlastní lístek,
   hledí jako jelita.

R: A já v slzách volám, ať si, ať si baba nacpe kapsy,
   ať si baba nacpe kapsy, marně mě dav konejší,
   než v tramvajích získám praxi, tak si sem-tam vezmu taxi,
   tak si sem-tam vezmu taxi, neboť je to levnější,
   la la la...