Labutí jezero

Jiří Dědeček

1. Kousek za hutním kombinátem,
   kde město tráví neděle,
   je plácek vobehnanej drátem
   a výstražnejma tabulkama.
   Po jezírku z vyjetýho voleje,
   mezi pivními kelímkama
   tam plavou bílý labutě
   s černejma zobákama.
R1: Nekrmit, nekrmit, hlásají cedule vobrovský,
    nekrmit, nekrmit, chtěl jsem jim hodit salám.
    Nekrmit, nekrmit, hlídá tu chlap jménem Čajkovskij,
    nekrmit, nekrmit, on si je nakrmí sám.
R2: Nekrmit, nekrmit, varuje labutí jezero,
    nekrmit, nekrmit, na přání nejvyšších míst.
    Nekrmit, nekrmit, husám je v podstatě veselo,
    nekrmit, nekrmit, poněvadž neuměj' číst.

2. Kdybych byl rovněž negramotnej,
   tak bych se svlíknul a zul,
   skočil bych za těmi labutěma
   a taky bych jenom tak plul.
   Jsem avšak element študovaný,
   nejedno písmenko znám,
   přečtu si, co mám zakázaný
   a žeru ten salám sám.
R1: