Kdo prošel blátem a louží

Javory

1. Kdo prošel blátem a louží,
   přesto však doufá a touží
   být k slunci blíž, křídla spálit,
   do mojí chýše je zván.

2. Kdo popsal šrámy svou kůži,
   rozeznal plevel od růží,
   kdo lásku křehkou chce chránit,
   do mojí chýše je zván.
R: Smí přinést dávná přání, čas návratů a tání,
   klíč od svých vzdušných zámků, pár šňůrek od opánků,
   stín, který v létě chladí, žár, který můrám vadí,
   své kotě - mládě slepé, krev, která v žilách tepe dál.

3.=1.

4.=2.
R: