Zestárli jsme, lásko

Jaromír Nohavica

1. Náš syn je už veliký, do plínek už nedělá,
   zestárli jsme, lásko, s ním docela,
   oči má po mně a vlasy po tobě,
   padají mu do čela,
   tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.

2. Naše dcera je už veliká, když koupe se, je nesmělá,
   zestárli jsme, lásko, s ní docela,
   kluci koukají se po ní, jak koukali jsme po tobě,
   a my zamykáme panelák,
   tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.
R: Protože jedna a jedna jsou čtyři
   a dvě hrušky a dvě jabka, to je osm třešní na talíři,
   i kdybys nechtěla, nechtěla.

3. Náš starý kredenc z roku jedna-dvě už brzy dodělá,
   zestárli jsme, lásko, s ním docela,
   kávový svatební servis z Číny
   dostal léty pěkně do těla,
   tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.

4. Líbat se tak na ulici, to se v našem věku nedělá,
   zestárli jsme, lásko, zestárli jsme docela,
   v televizi běží film pro pamětníky,
   pan Marvan dělá Anděla,
   tak nebuď z toho smutná, buď radši veselá.
R:

5. I ta píseň, co jsem kdysi pro tě napsal, je už omšelá,
   zestárli jsme, lásko, s ní docela,
   ale včera, když jsi spala a já na tebe koukal,
   napsal jsem ti novou docela,
   a to je tahleta píseň, trošku smutná, trošku veselá,
   a to je tahleta píseň, trošku smutná, trošku veselá ...