Svátky slunovratu

Jaromír Nohavica

1. Od rána zvoní u mě telefon, a já ho radši nezvedám,
   od rána zvoní u mě telefon, a já takový normální strach mám,
   že na mě vědí něco, co na sebe nevím ani já, ani já.

2. O svátcích slunovratu, převlečen za maňáska, hrál jsem co hrál,
   rum pil, třaskavé kapsle třaskal a boží jméno nadarmo do úst 
   a on se na mě dívá a vidí, co nevidím ani já, ani já.
R: Oči máme po otcích a vlasy po matkách,
   ale jsme napůl sirotci a napůl děti všech,
   hledáme jména na náhrobcích a jiných památkách,
   my bezprizorní, my umístění v panelových internátech.

3. V muzeu voskových figurín svítí modrá lucerna,
   hlídač dal si dvacet a jeho stará doma je mu nevěrná,
   tišeji, tišeji, tišeji, zloději, zloději, zloději!

4. Dejte mi krompáč, rýč a lopatu, já nejlíp znám své rozměry,
   dejte mi krompáč, rýč a lopatu a počítejte údery,
   prvý, druhý, třetí, čtvrtý, od narození k smrti.
R: