Podzemní prameny

Jaromír Nohavica

1. Na obličej slunce kreslilo mi milióny teček,
   řeka teče mezi stromy, mezi stromy řeka teče,
   a já chodím, bloudím jako tichá řeka mezi lidmi všemi,
   hledím k zemi, co mne čeká, co mne asi čeká v zemi.
R: Podzemní prameny, potoky neznámé,
   slova jsou znamení, významy neznáme,
   hledáme kořeny, nic o nich nevíme,
   bloudíme v podzemí, podzemím bloudíme marně a přece.

2. Kterápak to byla z těch mých lásek, která zlomila mě,
   kdo mi rámě podá zase, kdo mi zase podá rámě,
   stojím před výlohou, vidím jen svůj obrys skleněný a matný,
   nejsem dobrý, nejsem špatný, já jsem dobrý a i špatný.
R:

3.=1.
*: Podzemní prameny ...