Plebs blues

Jaromír Nohavica

1. Když poprvé jsem spatřil pyramidy,
   proklel jsem všechny Cheopse a Ramsese,
   jsem totiž jeden z téhle miliardy lidí,
   který to za ně vždycky odnese,
   oni si projektují pískovcové sfingy,
   aby snad historie nezapomněla,
   a já pak kroutím šroubky na Pershingy
   a kdyby snad ne, tak mi dají do těla.
R: Tohle je Plebs blues, Plebs blues, Plebs blues,
   tohle je Plebs blues, Plebs blues, Plebs blues.

2. Za svazek ředkviček a taky za cibuli
   jsem šašek dějin, bezejmenný muž,
   rohožka Caesara a kopí Caliguly,
   negativ dějin připravený na retuš,
   zvedal jsem často hlavu, vždycky přišla rána,
   ač v různých formách demokracie,
   přestávám věřit v dobro Krista pána,
   přestávám věřit v to, že Kristus nějaký je.
R:

3. V novinách o mně píšou, že jsem páteř světa,
   a já jsem jenom jeho unavený sval,
   k Měsíci co půl roku raketa létá
   a já se plazím jako brouk hovnivál,
   mám přece také srdce, srdce, které bouchá
   a nemyslete, že furt myslím na žrádlo,
   proč mě však na tom světě nikdo neposlouchá,
   proč mám být jenom hloupé malé děladlo?
R:

4. Nevěřím v žádný kecy, věřím už jen v sebe,
   a to, co neurvu, to nebudu mít,
   pročpak mi slibujete po mý smrti nebe,
   když jsem se jednou narodil, tak chci i žít,
   jsem jenom jeden z téhle miliardy lidí,
   kolečko v soukolí, co krásně zapadá,
   já nechci stavět vaše blbé pyramidy,
   vlezte mi na záda, vlezte mi na záda!
R: I s tímhle Plebs blues, Plebs blues, Plebs blues,
   i s tímhle Plebs blues, Plebs blues, Plebs blues.