Píseň o příteli

Jaromír Nohavica

1. Myslel sis: přítel můj, a teď
   ryba, rak nebo tak či tak,
   odpověď bys rád chtěl znát,
   můžeš-li na něj dát:
   s sebou do hor ho vem a jdem,
   vzhůru po boku bok co krok,
   lanem svým s ním se svaž, ať znáš,
   s kým čest máš, s kým čest máš,
   na na na ...

2. Jestli zlomí jej vzdor těch hor,
   skrčí nos, ohne hřbet, chce zpět,
   z ledovců na skalách když má strach
   a přemýšlí, jak by plách',
   pak ho znáš, pak ho znáš až-až,
   jen ho nech, ať si jde, kam chce,
   nežli s ním, radši sám jdu, sám,
   takovým nezpívám,
   na na na ...

3. Ale když nekňučel a šel,
   neskuhral, na dně sil když byl,
   a když z výšky jsi slít', on tě chyt',
   neboť byl, kde měl být,
      zmámen na štítech skal pak stál,
      je to on, přítel tvůj, při něm stůj,
      jemu jen důvěřuj! :]