Pavilon č. 5

Jaromír Nohavica

R: Cha cha cha ...
1. Dostal jsem papíry na hlavu, žiju v ústavu, kde se léčí rozum,
   dělám si, co se mi zalíbí, mám pevné alibi, lékařskou diagnózu.
   V erárním pyžamu, co sahá na kotníky,
   denně pět oxazepamů a čtyři skotský střiky,
   na zahradě okopávám len a nemůžu ven.
   Včera jsem měl kázání v Betlémské kapli,
   nadával jsem na pány, nežli mě chňapli,
   zapálili hranici u mojí postele,
   na naší světnici bývá často vesele,
   pavilon číslo pět, pavilon číslo pět, to je můj celej svět.
R:

2. V neděli disciplína poleví, přichází návštěvy ve vší slávě,
   příbuzní hledí na mě zkoumavě, zda mám máslo na hlavě anebo máslo 
v hlavě.
   A já v erárním pyžamu, co sahá na kotníky,
   dostanu štangli salámu a tři krabičky Viki
   a jsem velice spokojen, že s nima nemusím ven.
   Zalezu na klozet, mušle je trůnem,
   a jsem od A do Z Giordanem Brunem,
   netřeba odvolat vyřčené názory,
   v nejhorším sestra zavolá nějaký doktory
   a dají mi meprobamat, dají mi meprobamat, dají mi meprobamat.
R:

3. Devět - to je čas velké vizity, stojím jak přibitý u pelesti,
   primář nás vesele pozdraví, poptá se na zdraví a přeje hodně 
štěstí.
   A já v erárním pyžamu, co sahá na kotníky,
   do kávy si nalámu tři rohlíky
   a z okna koukám se ven a někdy taky pleju len.
   Když si chci spravit náladu, neb' je mi nevrlo,
   rozložím svoji armádu u města Waterloo
   a lumpa Anglána zničí má dělostřelba,
   bitva je vyhrána, ať žije ostrov Elba,
   ať žije ostrov Elba, ať žije ostrov Elba, ať žije ostrov Elba.
R:

4. Dostal jsem papíry na hlavu, žiju v ústavu, kde se léčí rozum,
   dělám si, co se mi zalíbí, mám alibi, dementní diagnózu.