Osmá barva duhy

Jaromír Nohavica

1. Chladná jsou dubnová rána,
   ze slunce je vidět jenom kousek,
   ve flašce od Cinzana
   úhoři, úhoři třou se.
R: Všichni moji známí teď spí, spí, spí doma s manželkami,
   zůstali jsme sami - já a já.
   Města jsou jedno jako druhý, černá je osmá barva duhy,
   černá je barva, kterou mám teď nejraději,
   jó, je to bída, je to bída, hledal jsem ostrov jménem Atlantida
   a našel vody, vody, vody, vody, vody habaděj.

2. Kdyby měl někdo z vás zájem,
   uděláme velikánský mejdan,
   projdeme tam a zpět rájem
   a svatý Petr bude náš strejda.
R:

3. Pod okny řve někdo: kémo,
   každý správný folkáč nosí vousy,
   já umím jen písničky v E moll
   a prsty jsem si až do masa zbrousil, protože:
R: Všichni moji známí teď spí, spí, spí doma s manželkami,
   zůstali jsme sami - já a vy.
   Města jsou jedno jako druhý, černá je osmá barva duhy,
   černá je barva, kterou mám teď nejraději,
   jó, je to bída, je to bída, hledáme ostrov jménem Atlantida
   a nacházíme vody, vody, vody, vody, vody, vody,
   vody, vody, vody, vody, vody, vody,
   vody, vody, vody, vody, vody, vody habaděj.