Menu
A+ A A-

Natáh jsem sadu nových strun

Jaromír Nohavica

1. Natáh jsem sadu nových strun 
   Made in Hungary 
   na svoji starou kytaru. 
   Z prasátka vybral pár korun, 
   naleštil radary, 
   a učesal se postaru. 
 
   Jirkovi zavolal jsem zda má čas, 
   a on mi slíbil, 
   určitě přijedu, 
   dejme si sraz v šest U koliby. 
 
   Do klopy rekrutské košile 
   jsem vetkl kvítka svlačce, 
   život je perpetuum mobile, 
   točí se jako Dvanáct na houpačce 
 
R: Na trati Těšín-Přerov-Kolín-Praha-Plzeň, 
   na trati kterou zpaměti znám, 
   bez platné jízdenky a jedním vrzem 
   s kytarou a sám. 
   Na trati plné výkopů 
   vracejí se prošlé scénky, 
   ty copaté i ty bez copů, 
   ty s myšlenkou i bez myšlenky. 
 
2. V Přerově vlak se přepřahá, 
   za okny mrholí, 
   je to pár let co jsem tu hrál. 
   Schází mi dávná odvaha 
   porvat se s kýmkoli, 
   co se však týče chuti tu mám dál. 
 
   V kupé tři kluci, patnáct šestnáct let, 
   na kytaru hrají, 
   že až mě zítra ráno v pět, 
   šíleně u toho hulákají. 
 
   Je mi jako bych byl u cíle, 
   myslel jsem za rok a přišlo to už dneska, 
   život je perpetuum mobile, 
   kulatá černá LP deska. 
 
R: 
3. Kdybych měl talent na rozum, 
   kdybych se nemýlil, 
   žít žilo by se snadněji. 
   Jdu podél řeky k přívozům, 
   brody se ztratily, 
   já neztrácím však naději. 
 
   Jestliže nedojedu čert to vem, 
   abych se styděl, 
   přichází revizor, 
   jó takových jsem v životě už viděl. 
 
   A hoši hulákají zběsile, 
   že když nás brali za vojáky, 
   život je perpetuum mobile 
   a jede stejně rychle jak ty vlaky. 
 
R: 

Login or Register


Nejrychleji a nejpohodlnějí se přihlásíte pomocí Vašeho účtu na Facebooku. {JFBCLogin}