K našim sedmdesátinám

Jaromír Nohavica

1. Až se nám poslední zub vykotlá,
   nebudem nadávat z beznaděje,
   přejdeme z tvrdých řízků na protlak,
   a pak si řekneme:
R1: Ať už je, jak už je,
    ať už je, jak už je,
    hlavně, že je, je, je, je, je, je, je, je.

2. My dva, a důchodci, no to je fór,
   já dočtu konečně Hemingwaye,
   ty budeš pěstovat celer a pór,
   tak to vím bezpečně.
R1:

3. K svátku mi upleteš svetr a šál,
   já svetr umažu od oleje,
   štěstí, že zrovna tebe jsem si vzal,
   to jiná, můj bože.
R1:

4. Až usnou doktoři, vběhnem na dvůr,
   ty budeš za četníka, já za zloděje,
   nalačno nejlepší je radepur
   a analgetika.
R1:

5. Jó, až nám poslední vlas vypadne,
   oba se změníme v čaroděje,
   vykouzlíme si, co nás napadne,
   a pak si povíme:
R2: Ať bylo, jak bylo,
    ať bylo, jak bylo,
    hlavně, že je, jó.
R1: