Já neumím

Jaromír Nohavica

1. Já neumím psát velkou poezii,
   daktylský hexametr není můj svět,
   mám jeden starý svetr, v kterém žiji
   už moc let.

2. Pan Havlíček, než umřel na souchotě,
   učil mne velkou českou abecedu,
   a tak se poflakuju po životě,
   jak dovedu.
R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju,
   boty si nepucuju a hřeben nemiluju,
   sám sebe povoluju, sám sebe zakazuju,
   ničeho nelituju, -ju, -ju, -ju ...

3. Jsem voják, který nemá ani frčku,
   vojín, co běží vždycky v první řadě,
   chrání mě jenom úzký kmínek smrčku
   v kanonádě.

4. S četaři absolventy hraju pokra,
   ale když přijde na lámání chleba,
   je jejich obuv suchá, moje mokrá,
   jak je třeba.
R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju,
   boty si nepucuju a hřeben nemiluju,
   sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, -ju, -ju, -ju ...