Tmavomodrý svět

Jan Werich, Jiří Voskovec

Netoliko, že je tma, ale nevidím
Vím, že je tu všude tma, já ji nevidím
Vidím jenom to, že nevidím nic
když připustím, že vidím, měl bych vidět víc
Svou hlavu, trup, dvě ruce, nohy nevidím
Tak,
kam se poděl můj doposud dokonalý zrak
na všem leží neproniknutelně modrý mrak
tmavomodrý mrak
Sám
nevím ani kudy jíti mám a kam
a to, že na hlavě tmavomodrý klobouk mám
to je právě klam
Nemám hlad, tak co mi naplat
že mi chutná
Co naplat, že ač nemám hlad
duše smutná
Pět
neděl, sedm hodin, tři měsíce a šest let
melancholicky jsem pozoroval svět
tmavomodrý svět.