Případ hubeného vojína

Ivo Jahelka

1. Vojín Piskoř Miloš měl čtyřicet kilo,
   propadlej hrudní koš, na břicho nezbylo,
   von však na to nedbal a s pýchou pravou
   často se holedbal se svou postavou.
   Prej když si, vážení, z hlavy sundá čepici,
   tak že klidně proleze hlavní skrze houfnici.
R: Kanón, rajón, lampas, bum.

2. Tenkrát v opilosti četař ho poňoukal,
   aby ty svý kosti do těla nasoukal,
   že má fůru keců, na něj se vobořil,
   zpitej Piškoř z hecu do laufu se vnořil,
   leč hlava se v hlavni mu nějak divně zaklesla,
   pak už ani kroucením vyprostit ven nešla.
R:

3. Blížil se čas střelby, s ním se blížil malér,
   dávno už neměl by v hlavni bejt ten frajer,
   tak jsme mu polili hlavu trochu volejem
   na čištění po střelbách - snad k výsledku dospějem.
   To je, vážení, situace k zasmání,
   jenže to tu taky trochu basou zavání.
R:

4. Střelby jsme prošvihli díky přítomnosti
   vojína Piskoře v nábojový komoře,
   tím pádem jsme všichni bez vycházek byli,
   tož jsme Piskořovi na těle ublížili,
   neměl cpát hlavu tam, co je místa málo,
   pane prokurátore, dyk se tak moc nestalo.
*: Teda až na tu zlomenou nohu,
   na těch pár vyraženejch zubů,
   a na to voko už vidí,
   výše trestu se mi zdá přiměřená,
   ale tak pro vosm lidí.